Leukémie, pod tímto hrůzostrašně znějícím jménem se defakto skrývá celá řada nemocí, jenž určují jakým směrem se bude následná léčba ubírat a jakou má naději na úspěch. Mezi hlavní dva faktory pro rozdělení leukémie patří její agresivita a jaké krvinky jsou jí postihnuty. Dle rychlosti rozvinutí choroby mluvíme o akutní a chronické leukémii. Akutní je charakterizována rychlím růstem nezralých krvinek a bez léčby dochází během několika měsíců k úmrtí. Naproti tomu chronická forma má jen pozvolný průběh, kdy není nezvyklé, že pacient nemá žádné příznaky i několik let. Pokud je akutní leukémie zavčasu diagnostikována, má velkou naději na úplné vyléčení. U chronické prozatím pomocí léčby lze dosáhnout remise, avšak úplného vymizení nádorových buněk docíleno nebylo. Rozdělit leukémie jde nadále podle druhu krvinek, jenž postihne. Myeloidní postihuje granulocyty a monocyty, jenž v těle působí jako obrana proti infekcím. Lymfoidní ovlivňuje tvorbu lymfocytů. V 90% případů vzniká z B lymfocytů, avšak příčinou mohou být i T lymfocyty. Na základě těchto vědomostí je leukémie rozdělena na čtyři základní druhy, jenž skrývají podruhy. Přesné určení druhu leukémie má zásadní vlil na prognózu uzdravení společně se stádiem, v němž se choroba nachází.
Chronická lymfatická leukémie (CLL) je nejrozšířenějším typem této nemoci a postihuje zpravidla lidi starší padesáti let. Mezi zajímavosti se dá zařadit fakt, že pacienti bývají výhradně běloši a postihuje více jak dvojnásobně muže, než ženy. Dochází při něm k přeměně lymfocytů na nádorové buňky, které se vyznačují dlouhou životností. Tím se vymykají kontrole a dochází k jejich pozvolnému hromadění v organismu, čímž utlačují vznik zdravých buněk. Jak již bylo poznamenáno, chronické formy leukémie jsou zatím nevyléčitelnou chorobou, jenž lze pouze potlačit. Terapie dokáže na dlouhé období zkvalitnit pacientův život, ale neumí zničit všechny maligní buňky, což vede k jejich opětovnému množení.
Chronická myeloidní leukémie (CML) je diagnozována přibližně u čtvrtiny pacientů pohybujících se ve věkovém rozmezí 45 až 55 let. Dochází při ni k nekontrolovatelnému množení bílých krvinek, což vede ke zvýšené srážlivosti krve. U CML se dá průběh nemoci rozdělit na tři stádia – chronická fáze, akcelerovaná fáze a blastický zvrat. Chronická fáze trvá i několik let a většinou se podaří díky preventivním krevním testům nemoc objevit v tomto stádiu. Leukocyty je možné snížit bez využití drastické léčby a vedlejší příznaky jsou minimální nebo i žádné. K chemoterapii se přistupuje až při vypuknutí akcelerované fáze. Pokud je CML odhalena až v této fázi, již sebou nese řadu nežádoucích příznaků a i přes léčbu hrozí možnost propuknutí třetí fáze, v níž jsou již možnosti léčby značně omezené.
Akutní lymfatická leukémie (ALL) je také často nazývána akutní lymfoblastická leukémie. S touto formou se nejčastěji setkáváme u dětí, obzvláště nejrozšířenější výskyt má v období mezi 2 až 5 rokem života. V dospělosti bývá vzácnější spíše u starších lidí. Nemocné lymfocyty utlačují zdravé buňky, čímž je narušena krvetvorba, proto je běžně doprovázena symptomy s tím spojenými (anémie, zvýšená krvácivost, horší imunita). U akutní lymfatická leukémie se podařilo zvláště u dětských pacientů s léčbou pokročit natolik, že se míra uzdravení pohybuje kolem 80%. U dospělých jsou výsledky citelně horší, což je ovlivněno věkem, který patří k zásadním faktorům anamnézy.
Akutní myeloblastická leukémie (AML) se obvykle vyskytne spíše ve vyšším věku, avšak může propuknout i u mladistvých. Je typická zastavením vyzrávání blastů, což vede k zaplavování organismu postiženými bílými krvinkami. Podle jejich množství lzee určit závažnost nemoci. U této formy leukémie rozeznáváme mnoho podtypů, na nichž závisí druh a úspěšnost léčby. Nejběžněji se objevuje akutní myeloblastická leukémie s vyzráváním (M2), akutní monomyelocytární leukémie (M4) a akutní myeloblastická leukémie bez vyzrávání (M1).